Arbitráž

Synonyma: bezriziková cenová spekulace, „risk-free trade“, price arbitrage

1. Podstata arbitráže

Arbitráž je současný nákup a prodej totožného (nebo ekvivalentního) aktiva na různých trzích (nebo v různých formách) s cílem vydělat na rozdílu cen. V ideálním případě je zisk bezrizikový a okamžitý – nejde o spekulaci na budoucí vývoj, ale o využití neefektivity trhu, která obvykle trvá jen sekundy či milisekundy.

2. Hlavní typy arbitráže

Typ	Princip	Jednoduchý příklad
Prostorová (geografická)	Různé burzy/regiony současně uvádějí odlišnou cenu téhož aktiva.	Zlato se na burze v Londýně kotuje 2 320 USD/oz, v New Yorku 2 340 USD/oz → okamžitě koupím v Londýně, prodám v NY.
Časová (časové rozložení)	Cenový rozdíl mezi „spot“ cenou a futures/forward cenou není v souladu s náklady držby/financování.	„Cash-and-carry“: koupím ropu dnes, uskladním a současně prodám futures kontrakt na stejný objem za vyšší cenu.
Triangulační (měnová)	Kurz tří měn není konzistentní s křížovým kurzem.	1 EUR = 1,14 USD, 1 USD = 145 JPY → EUR/JPY by měl být 165,3 JPY; na trhu je 166,1 JPY → arbitráž trojúhelníkem EUR→USD→JPY→EUR.
Statistická (stat-arb)	Vztah dvou nebo více aktiv se historicky pevně drží; dočasné vybočení koriguje strojový model.	Párové obchodování akcií dvou bank: model ukáže +2 σ odchylku → short drahé, long levné.
Regulační (daňová, carry trade)	Rozdíly v úrokových sazbách, daních či kapitálové regulaci.	Půjčím si v JPY s 0 % sazbou, investuji do státních dluhopisů AUD s 4 % výnosem (měnové zajištění nutné).

3. Základní rovnice: bezarbitrážní cena

Finanční teorie stojí na principu, že v rovnováze platí: Cena spot×(1+r+c)=Cena futures\text{Cena spot} \times (1 + r + c) = \text{Cena futures}Cena spot×(1+r+c)=Cena futures

kde
rrr … bezriziková úroková sazba,
ccc … náklady na držbu (storage, pojištění, dividendy / benefity).

Jakmile se rovnost poruší o víc, než kolik činí transakční náklady, vzniká arbitrážní příležitost.

4. Mechanika v praxi

Identifikace neefektivity – dnes téměř výhradně algoritmy HFT sledující stovky trhů v reálném čase.
Hedging – každá noha obchodu musí přesně neutralizovat tržní riziko, jinak nejde o čistou arbitráž (ale spread trading).
Provázání financování a dodání – musím mít jistotu, že vypořádání proběhne bez selhání (settlement risk).
Rychlost – čím efektivnější trhy, tím kratší okno; někdy jde o mikrosekundy propojené optickým vláknem.
Transakční náklady – poplatky, bid-ask spready, latence snižují teoretický zisk.

5. Rizika a omezení

Kategorie	Detail
Provozní	Selhání IT infrastruktury, konektivita, zpoždění příkazu.
Likviditní	Nedostatečný objem na jedné straně tradeu → nedokážu uzavřít arbitráž v plné velikosti.
Regulační	Krátkodobé zákazy short sellingu, capital controls, rozdílné daňové zacházení.
Modelová	Stat-arb: korelace se může rozpojit na déle, než umožní kapitál (tzv. „arbitrážní past“).
Proti-strana	Nepřipsání cenných papírů, default brokera (counterparty risk).

6. Účetní a daňový pohled (ČR/IFRS)

Krátkodobé derivátové pozice se oceňují reálnou hodnotou přes výsledovku (FVTPL).
Zisk z arbitráže je zdaňován jako běžný příjem (u právnických osob součást základu daně).
Při stat-arb portfoliu se eviduje denní přeceňování; nelze použít zajišťovací účetnictví (hedge accounting), protože cílem není krytí rizika, ale zisk z nerovnováhy.

7. Reálný minipříklad – ETF arbitráž

ETF SPY (S&P 500) by měl kopírovat hodnotu indexu přes replikaci akciového koše. Pokud:

SPY se obchoduje 502,00 USD
Hodnota podkladového koše (IIV) je 503,10 USD

algoritmický tvůrce trhu:

Nakoupí 100 000 ks SPY za 50 200 000 USD.
Současně shortuje koš akcií indexu (tzv. basket) za 50 310 000 USD.
Rozdíl 110 000 USD – poplatky ≈ čistý arbitrážní zisk.
Po uzavření mezery (price convergence) pozice „rozmotá“ opačnými obchody.

Tím zároveň pomůže trhu: cena ETF se vrátí k férové hodnotě, zvyšuje se likvidita a efektivita.