Postoupení pohledávky
Postoupení pohledávky je jedním ze základních právních institutů, kterým se v praxi řeší zákonné podmínky změn v osobě dlužníka či věřitele. V této situaci věřitel (postupitel) postupuje celou pohledávku nebo její část třetí osobě (postupníkovi). Učinit tak v řadě případů může i bez souhlasu ze strany dlužníka.
Pokud k postoupení pohledávky opravdu dojde, nabývá postupník vedle samotné pohledávky i další práva či příslušenství, které se toho týkají. Platí, že postupitel má za povinnost postupníkovi vydat všechny potřebné doklady o takové pohledávce. Je v platnosti zároveň povinnost mu sdělit, co je nezbytné k samotnému uplatnění takové pohledávky.
Zákon stanovuje, že postoupení je možné u takové pohledávky, jež je možné zcizit. Není však možné postoupit takovou pohledávku, která zaniká smrtí. Zároveň to není možné u pohledávky, jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.
Je zřejmé, že zákaz postoupení pohledávky může být upraven i některými dalšími (zvláštními) právními předpisy. Jde kupříkladu o osobní služebnosti nebo právo na důchod. Takováto práva tedy není možné na třetí osobu postoupit.
Oligopol
Oligopol je specifickou tržní strukturou. Na nabídkové straně v takové situaci působí omezený počet firem. Tento malý počet podniků dokáže ovlivnit významnou část trhu a tím mít výrazným způsobem vliv i na prodávané ceny nebo vyráběné zboží.
Ve většině případů nabízejí tyto firmy na oligopolním trhu velmi obdobné produkty. V určitých oblastech ale zůstávají minimálně mírně odlišné.
Pro oligopolní struktur trhu platí, že existují určité bariéry, kvůli kterým je počet firem na takovém trhu nízký. Může jít kupříkladu o vysoké vstupní náklady (třeba v případě síťových odvětví) nebo dále může jít kupříkladu o důsledek udělování licencí ze strany státu.
Oligopolní struktura trhu může mít negativní dopady na zákazníky (spotřebitele). Jednotlivým produktům často chybí potřebná různorodost i inovace, které by za jiných okolností přinesla větší konkurence.
Pro oligopolní trh je typické, že zúčastněné firmy mohou mezi sebou vést cenové války, což v krajním případě může vést ke snížení firemních zisků i k celkové destabilizaci trhu.
V praxi je možné na mnohé trhy pohlížet jako na oligopolní. Nejde tedy jen o teoretický koncept. Jde kupříkladu o automobilový průmysl, telekomunikace, mediální firmy nebo energetické společnosti.
GDPR
GDPR je legislativním aktem Evropské unie, který byl schválen v květnu 2016. Jeho hlavním cílem je posílit ochranu osobních údajů občanů Evropské unie a zvýšit kontrolu nad tím, jak jsou tyto osobní údaje jednotlivými společnostmi zpracovávány. Evropská unie se tímto krokem pokusila o sjednocení do té doby velmi odlišných požadavků jednotlivých členských států, které se týkaly ochrany osobních údajů.
V tomto ohledu tak GDPR stanovuje povinnost jednotlivým podnikům jasně informovat jednotlivce o účelu zpracování osobních údajů. Pro takový sběr informací musí tyto podniky získat od spotřebitelů potřebný souhlas.
Z hlediska důležitých charakteristických znaků je třeba uvést, že osobní údaje mohou být sbírány jen pro zákonem stanovené účely. Neměly by být uchovávány delší dobu, než je nutné. Jednotlivé firmy musí zajistit jejich zabezpečení a chránit je před možnými úniky či neoprávněnými přístupy.
GDPR posiluje práva jednotlivců a zvyšuje povědomí o důležitosti respektování soukromí a bezpečnosti dat. Každý z občanů Evropské unie má díky GDPR právo na ochranu svých osobních údajů a povinností organizací je zajistit, že toto právo je respektováno a dodržováno.
GDPR v praxi stanovuje vysoké pokuty pro podniky, které nesplní potřebné náležitosti a podmínky. Pokuty mohou dosáhnout až 4 procent celkového obratu dané společnosti.
BOZP
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je klíčovým aspektem každého pracovního prostředí ve státech Evropské unie, tedy i v České republice. Tato oblast se zaměřuje na prevenci pracovních úrazů, nemocí z povolání a vytváření bezpečných pracovních podmínek pro jednotlivé zaměstnance.
Problematiku BOZP musí se svými zaměstnanci řešit každý zaměstnavatel, který má ve svém kmeni více jak jednoho pracovníka. BOZP má v praxi napomáhat k minimalizaci rizika vzniku pracovních úrazů i dalších nemocí.
V tomto ohledu je možné sledovat, že BOZP není jednorázovou činností. Jde o kontinuální činnost, při které dochází ke sledování procesů, jednotlivých úkonů i dalších vztahů mezi zaměstnancem a jím prováděnými činnostmi na pracovišti.
Aby byly základní okolnosti kolem BOZP v praxi plněny, využívají se v praxi tři hlavní nástroje BOZP. V prvé rovině jde o školení BOZP zaměstnanců, dále pak o zpracování provozování dokumentace BOZP a zároveň jde i o pravidelné prověrky.
Platí, že ze zákona je každý zaměstnavatel odpovědný za své zaměstnance. Proto musí každý zaměstnavatel dbát na to, aby se během výkonu povolání jeho zaměstnancům nic nestalo.
Emisní ážio
Emisní ážio je rozdíl mezi emisní cenou cenného papíru a jeho nominální hodnotou. Pokud se společnost rozhodne emitovat (vydat) cenné papíry, stanoví pro ně prvotní emisní cenu, za kterou jsou nabízeny na trhu. Nominální hodnota je oproti tomu pevná hodnota, která zůstává neměnná po celou dobu existence cenných papírů.
Emisní ážio je způsob, jakým emitenti upravují cenu svých cenných papírů tak, aby vyhovovala daným podmínkám na finančních trzích a odrážela skutečnou hodnotu těchto papírů.
Pokud je emisní cena vyšší než nominální hodnota, je možné hovořit o emisním ážiu s přirážkou. Jestliže je ale emisní cena nižší než nominální hodnota, jedná se o emisní ážio s diskontem.
Emisní ážio se netýká pouze akcií, ale všech cenných papírů, u kterých je možné přirážku k nominální hodnotě stanovit. V tomto ohledu je tak možné o emisním ážiu hovořit třeba i u převodu dluhopisu nebo u kmenového listu společnosti s ručením omezeným.
Stanovení emisního ážia nijak nedopadá na základní kapitál společnosti. V případě účtování emisního ážia je potřeba konstatovat, že k tomu dochází ve skupině 41, obvykle jde o účet 412.
Živnost ohlašovací
Soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Tak přesně to je základní charakteristika živnosti. V praxi se setkáváme s několika základními typy živností a v tomto článku si blíže představíme živnost ohlašovací.
Už ze svého pojmenování je zřejmé, že ohlašovací živnosti je možné provozovat na základě ohlášení živnostenskému úřadu. Ten pouze zkoumá, zda ze strany žadatele došlo ke splnění zákonných podmínek. Pokud ano, je ze strany živnostenského úřadu proveden zápis do živnostenského rejstříku a podnikateli je následně vydán potřebný výpis.
Výpis z rejstříku je dokladem, že daná fyzická či právnická osoba má právo takovou živnost provozovat. V praxi je tedy patrné, že ohlášení živnosti je jednodušším způsobem k získání potřebného oprávnění pro zahájení podnikání.
Samotné ohlašovací živnosti je možné ještě členit do tří základní skupiny. Řadí se sem živnosti volné, vázané a řemeslné. V případě řemeslných a vázaných živností zákon zároveň stanovuje speciální povinnost odborné způsobilosti. U volných živností něco takového ze zákona stanoveno není.
Živnost koncesovaná
Soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem, to je základní charakteristika živnosti. V praxi se setkáváme s dvěma základními tipy živností, a to s živností koncesovanou i s ohlašovací.
V rámci tohoto článku dojde k rozebrání živnosti koncesované. Jak je už ze samotného označení patrné, koncesovanou živnost je možné provozovat v situaci, kdy některý ze státních orgánů udělí žadateli potřebné oprávnění, a tedy koncesi.
Je třeba myslet na to, že oprávnění k provozování takové koncesované živnosti vzniká až ve chvíli, kdy dojde k nabytí právní moci o udělení koncese.
Stát tímto způsobem reguluje celou řadu živností. Jde kupříkladu o směnárenskou činnost, provádění pyrotechnického průzkumu nebo třeba o úpravu a půjčování střeliva či zbraní.
Aby mohl žadatel koncesovanou živnost v praxi opravdu provozovat, musí z jeho strany dojít ke splnění několika všeobecných požadavků. Počítá se i s prokázáním odborné způsobilosti.
Výkaz zisku a ztrát
Výkaz zisku a ztrát (VZ) je finanční výkaz, který poskytuje ucelený přehled o finančních výsledcích firemního podnikání, umožňuje analyzovat hospodaření společnosti a přináší určité podklady pro další důležitá podniková rozhodnutí. Je důležité, že výkaz zisku a ztrát se vztahuje k určitému období a jde o povinnou součást účetní závěrky.
Je patrné, že výsledovka (taktéž často používaný název výkazu zisku a ztrát) ukazuje, jakého hospodářského výsledku se podniku podařilo za sledované účetní období dosáhnout. Třeba oproti běžné rozvaze má výkaz zisku a ztrát vyjadřovat finanční výkonnost za daný časový úsek.
Výkaz zisku a ztrát poskytuje užitečné informace o finanční situaci firmy a její schopnosti generovat zisk. Je to důležitý dokument pro akcionáře, investory a manažery, kteří mohou na jeho základě posoudit efektivitu hospodaření a rozhodnout se o dalším směřování svého podnikání.
Výsledek hospodaření minulých let
Výsledek hospodaření minulých let se obvykle odkazuje na zisk nebo ztrátu, kterou organizace podnikla v předchozích obdobích svého fungování, a to i v gastronomickém světě. Je to finanční ukazatel, který reflektuje, zda byla společnost úspěšná v minulosti a jak si stojí v porovnání s ostatními podobnými podniky v odvětví.
V praktické rovině jde o prostředky, v jejichž případě nedošlo k převedení do fondů a zároveň nebyly rozděleny mezi firemní vlastníky. V oblasti finanční teorie je možné výsledek hospodaření minulých let dělit na tři oblasti, a to na neuhrazenou ztrátu minulých let, nerozdělený zisk minulých let i na jiný výsledek hospodaření minulých let.
Pokud organizace dosáhla v minulých letech kladného hospodářského výsledku, znamená to, že její výnosy byly vyšší než náklady. Pokud však společnost dosáhla záporného hospodářského výsledku, ukazuje to, že náklady převýšily výnosy a že firma se musela zaměřit pro účely udržení svého chodu i na jiné zdroje.
Výsledek hospodaření minulých let může být důležitým ukazatelem pro potenciální investory, kteří hodnotí výkonnost společnosti a rozhodují se, zda do ní investovat své peníze. Výsledky hospodaření minulých let mohou také pomoci vedení společnosti určit budoucí plány a strategie pro další rozvoj.
Veřejná obchodní společnost
Veřejná obchodní společnost je specifická právní forma podnikání v České republice. Je upravena příslušnými právními předpisy (hlavně zákonem o obchodních korporacích) a poskytuje určité výhody i povinnosti.
Veřejná obchodní společnost je typickou ukázkou osobní obchodní společnosti. Zákon uvádí, že jde o takovou společnost, ve které působí alespoň dva účastníci, kteří ovlivňují její činnost a správu. Za případné dluhy ručí oba tito společníci společně a zároveň nerozdílně, a to celým svým nakumulovaným majetkem.
Její založení se opírá o společenskou smlouvu. V České republice se tato forma využívá pro specifické případy podnikání, a to nejčastěji pro advokátní kanceláře či stavební firmy.
Mezi výhody veřejné obchodní společnosti se řadí to, že není třeba vytvářet základní kapitál. Není ani potřeba, aby společníci v takové firmě zřizovali vnitřní orgány. Oba společníci zároveň mají rovné postavení, neboť všichni jsou ze své podstaty statutárními orgány. Mají tak kupříkladu právo se účastnit obchodního vedení.
VOS má však i své nevýhody. Tou je již zmíněná povinnost ručení společníků za dluhy firmy.
