BOZP
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je klíčovým aspektem každého pracovního prostředí ve státech Evropské unie, tedy i v České republice. Tato oblast se zaměřuje na prevenci pracovních úrazů, nemocí z povolání a vytváření bezpečných pracovních podmínek pro jednotlivé zaměstnance.
Problematiku BOZP musí se svými zaměstnanci řešit každý zaměstnavatel, který má ve svém kmeni více jak jednoho pracovníka. BOZP má v praxi napomáhat k minimalizaci rizika vzniku pracovních úrazů i dalších nemocí.
V tomto ohledu je možné sledovat, že BOZP není jednorázovou činností. Jde o kontinuální činnost, při které dochází ke sledování procesů, jednotlivých úkonů i dalších vztahů mezi zaměstnancem a jím prováděnými činnostmi na pracovišti.
Aby byly základní okolnosti kolem BOZP v praxi plněny, využívají se v praxi tři hlavní nástroje BOZP. V prvé rovině jde o školení BOZP zaměstnanců, dále pak o zpracování provozování dokumentace BOZP a zároveň jde i o pravidelné prověrky.
Platí, že ze zákona je každý zaměstnavatel odpovědný za své zaměstnance. Proto musí každý zaměstnavatel dbát na to, aby se během výkonu povolání jeho zaměstnancům nic nestalo.
Emisní ážio
Emisní ážio je rozdíl mezi emisní cenou cenného papíru a jeho nominální hodnotou. Pokud se společnost rozhodne emitovat (vydat) cenné papíry, stanoví pro ně prvotní emisní cenu, za kterou jsou nabízeny na trhu. Nominální hodnota je oproti tomu pevná hodnota, která zůstává neměnná po celou dobu existence cenných papírů.
Emisní ážio je způsob, jakým emitenti upravují cenu svých cenných papírů tak, aby vyhovovala daným podmínkám na finančních trzích a odrážela skutečnou hodnotu těchto papírů.
Pokud je emisní cena vyšší než nominální hodnota, je možné hovořit o emisním ážiu s přirážkou. Jestliže je ale emisní cena nižší než nominální hodnota, jedná se o emisní ážio s diskontem.
Emisní ážio se netýká pouze akcií, ale všech cenných papírů, u kterých je možné přirážku k nominální hodnotě stanovit. V tomto ohledu je tak možné o emisním ážiu hovořit třeba i u převodu dluhopisu nebo u kmenového listu společnosti s ručením omezeným.
Stanovení emisního ážia nijak nedopadá na základní kapitál společnosti. V případě účtování emisního ážia je potřeba konstatovat, že k tomu dochází ve skupině 41, obvykle jde o účet 412.
Živnost ohlašovací
Soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Tak přesně to je základní charakteristika živnosti. V praxi se setkáváme s několika základními typy živností a v tomto článku si blíže představíme živnost ohlašovací.
Už ze svého pojmenování je zřejmé, že ohlašovací živnosti je možné provozovat na základě ohlášení živnostenskému úřadu. Ten pouze zkoumá, zda ze strany žadatele došlo ke splnění zákonných podmínek. Pokud ano, je ze strany živnostenského úřadu proveden zápis do živnostenského rejstříku a podnikateli je následně vydán potřebný výpis.
Výpis z rejstříku je dokladem, že daná fyzická či právnická osoba má právo takovou živnost provozovat. V praxi je tedy patrné, že ohlášení živnosti je jednodušším způsobem k získání potřebného oprávnění pro zahájení podnikání.
Samotné ohlašovací živnosti je možné ještě členit do tří základní skupiny. Řadí se sem živnosti volné, vázané a řemeslné. V případě řemeslných a vázaných živností zákon zároveň stanovuje speciální povinnost odborné způsobilosti. U volných živností něco takového ze zákona stanoveno není.
Živnost koncesovaná
Soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem, to je základní charakteristika živnosti. V praxi se setkáváme s dvěma základními tipy živností, a to s živností koncesovanou i s ohlašovací.
V rámci tohoto článku dojde k rozebrání živnosti koncesované. Jak je už ze samotného označení patrné, koncesovanou živnost je možné provozovat v situaci, kdy některý ze státních orgánů udělí žadateli potřebné oprávnění, a tedy koncesi.
Je třeba myslet na to, že oprávnění k provozování takové koncesované živnosti vzniká až ve chvíli, kdy dojde k nabytí právní moci o udělení koncese.
Stát tímto způsobem reguluje celou řadu živností. Jde kupříkladu o směnárenskou činnost, provádění pyrotechnického průzkumu nebo třeba o úpravu a půjčování střeliva či zbraní.
Aby mohl žadatel koncesovanou živnost v praxi opravdu provozovat, musí z jeho strany dojít ke splnění několika všeobecných požadavků. Počítá se i s prokázáním odborné způsobilosti.
Výkaz zisku a ztrát
Výkaz zisku a ztrát (VZ) je finanční výkaz, který poskytuje ucelený přehled o finančních výsledcích firemního podnikání, umožňuje analyzovat hospodaření společnosti a přináší určité podklady pro další důležitá podniková rozhodnutí. Je důležité, že výkaz zisku a ztrát se vztahuje k určitému období a jde o povinnou součást účetní závěrky.
Je patrné, že výsledovka (taktéž často používaný název výkazu zisku a ztrát) ukazuje, jakého hospodářského výsledku se podniku podařilo za sledované účetní období dosáhnout. Třeba oproti běžné rozvaze má výkaz zisku a ztrát vyjadřovat finanční výkonnost za daný časový úsek.
Výkaz zisku a ztrát poskytuje užitečné informace o finanční situaci firmy a její schopnosti generovat zisk. Je to důležitý dokument pro akcionáře, investory a manažery, kteří mohou na jeho základě posoudit efektivitu hospodaření a rozhodnout se o dalším směřování svého podnikání.
Výsledek hospodaření minulých let
Výsledek hospodaření minulých let se obvykle odkazuje na zisk nebo ztrátu, kterou organizace podnikla v předchozích obdobích svého fungování, a to i v gastronomickém světě. Je to finanční ukazatel, který reflektuje, zda byla společnost úspěšná v minulosti a jak si stojí v porovnání s ostatními podobnými podniky v odvětví.
V praktické rovině jde o prostředky, v jejichž případě nedošlo k převedení do fondů a zároveň nebyly rozděleny mezi firemní vlastníky. V oblasti finanční teorie je možné výsledek hospodaření minulých let dělit na tři oblasti, a to na neuhrazenou ztrátu minulých let, nerozdělený zisk minulých let i na jiný výsledek hospodaření minulých let.
Pokud organizace dosáhla v minulých letech kladného hospodářského výsledku, znamená to, že její výnosy byly vyšší než náklady. Pokud však společnost dosáhla záporného hospodářského výsledku, ukazuje to, že náklady převýšily výnosy a že firma se musela zaměřit pro účely udržení svého chodu i na jiné zdroje.
Výsledek hospodaření minulých let může být důležitým ukazatelem pro potenciální investory, kteří hodnotí výkonnost společnosti a rozhodují se, zda do ní investovat své peníze. Výsledky hospodaření minulých let mohou také pomoci vedení společnosti určit budoucí plány a strategie pro další rozvoj.
Veřejná obchodní společnost
Veřejná obchodní společnost je specifická právní forma podnikání v České republice. Je upravena příslušnými právními předpisy (hlavně zákonem o obchodních korporacích) a poskytuje určité výhody i povinnosti.
Veřejná obchodní společnost je typickou ukázkou osobní obchodní společnosti. Zákon uvádí, že jde o takovou společnost, ve které působí alespoň dva účastníci, kteří ovlivňují její činnost a správu. Za případné dluhy ručí oba tito společníci společně a zároveň nerozdílně, a to celým svým nakumulovaným majetkem.
Její založení se opírá o společenskou smlouvu. V České republice se tato forma využívá pro specifické případy podnikání, a to nejčastěji pro advokátní kanceláře či stavební firmy.
Mezi výhody veřejné obchodní společnosti se řadí to, že není třeba vytvářet základní kapitál. Není ani potřeba, aby společníci v takové firmě zřizovali vnitřní orgány. Oba společníci zároveň mají rovné postavení, neboť všichni jsou ze své podstaty statutárními orgány. Mají tak kupříkladu právo se účastnit obchodního vedení.
VOS má však i své nevýhody. Tou je již zmíněná povinnost ručení společníků za dluhy firmy.
Spotřební daň
Spotřební daň je důležitým nástrojem fiskální politiky České republiky. Jde o daň, která se uplatňuje na konkrétně a přesně vymezené produkty. Slouží jako důležitý zdroj příjmů pro státní rozpočet. Má významný vliv na ekonomiku země, ovlivňuje spotřební chování občanů a může mít dopady na různé odvětví a podniky.
V České republice je spotřební daň uplatňována na širokou škálu produktů, včetně alkoholu, tabáku či paliv. Výše daně se liší v závislosti na druhu produktu a je stanovena zákonem. Spotřební daň může být buď pevná částka za jednotku spotřebovaného zboží, nebo může být vyjádřena jako procento z ceny.
Hlavním cílem spotřební daně je získat příjmy pro státní rozpočet a zároveň ovlivňovat spotřebitelské chování.
Vyšší spotřební daň může vést k poklesu poptávky po daném výrobku nebo službě, což může mít dopad na tržby podniků. Například zvýšení spotřební daně na alkoholické nápoje může vést k poklesu jejich spotřeby a ovlivnit tak alkoholový sektor.
Dalším cílem spotřební daně může být regulace nežádoucích jevů ve společnosti. Například vyšší daň na cigarety může sloužit jako prostředek k omezování kouření a snižování zdravotních problémů spojených s tabákovou spotřebou.
Pracovní smlouva a její náležitosti
Pracovní smlouvu je možné jednoduše definovat jako dohodu zaměstnance a zaměstnavatele. Její formu upravují platné právní předpisy, a to konkrétně Zákoník práce. Jde o dvoustranné právní jednání, které vede k založení pracovního poměru. I pracovní smlouva však musí obsahovat podstatné náležitosti, na které by se nemělo zapomínat.
O jaké jde? V prvé řadě se mezi ně řadí druh práce. Při její tvorbě se ale nesmí zapomenout ani na místo práce i na den, kdy má zaměstnanec poprvé do práce nastoupit.
Osoba, jež má tvorbu pracovní smlouvy v dané firmě na starosti, by neměla zapomenout na to, že druh práce musí být vymezen dostatečně konkrétně. Takových druhů může být samozřejmě i více, ale je potřeba myslet na to, že zaměstnanec může v praxi pro zaměstnavatele činit pouze to, co se v takové pracovní smlouvě nachází.
Základním pravidlem je, že zaměstnanec nesmí pro jednoho zaměstnavatele vykonávat stejný druh práce ve více základních pracovněprávních vztazích.
V praxi obsahují pracovní smlouvy i další náležitosti. Jde třeba o zkušební dobu, mzdu nebo dobu trvání takového pracovního poměru. Je ale potřeba myslet na to, že žádná z uvedených náležitostí se neřadí mezi ty podstatné, a proto by taková pracovní smlouva byla v praxi platná i bez nich.
Pasivum
Ve finančním světě se pasivem označuje ta část majetku společnosti, která je financována prostřednictvím cizích zdrojů. Tyto zdroje mohou být v podobě půjček, úvěrů, emitovaných dluhopisů, vkladů od klientů nebo v jiných formách, které společnost využívá pro svou činnost. V účetnictví se pasiva zapisují na pravou stranu.
Pasiva se v odborných kruzích dělí na vlastní a cizí kapitál. V případě toho vlastního jde o prostředky, které si firma v dobách svého působení na trzích nemusela půjčit. Jedná se o vlastní zisky, dary, fondy nebo třeba základní kapitál. Na cizí kapitál je oproti tomu možné pohlížet jako na dluhy a neuhrazené pohledávky.
Díky pasivnímu financování může společnost získat poměrně snadno prostředky na financování svých projektů. Nicméně, pasivní financování je také spojeno s určitými riziky, které mohou mít negativní dopad na společnost i na investory.
Pokud firma využívá příliš mnoho cizích zdrojů, může se snadno dostat do finančních problémů a nemusí být schopna nakumulované dluhy splácet. V takovém případě může být společnost kupříkladu nucena část svá aktiv odprodat, aby mohla splatit své závazky, což může vést k poklesu její hodnoty i celkového tržního postavení.
Proto je důležité, aby podniky pečlivě prováděly své jednotlivé kroky v oblasti financování a aby se snažily udržet vyvážený poměr mezi svým aktivy a pasivy. Společnosti by měly mít také dostatečnou likviditu, aby mohly v případě potřeby splácet své dluhy.
Pro investory je důležité sledovat stranu aktiv i pasiv těch společností, do kterých se rozhodli své prostředky investovat. Pokud má takový podnik příliš vysoké zatížení stranou pasiv, může to být varování o neudržitelnosti hospodaření a investoři by v takové situaci měli rychle zbystřit.
